V Libereckém kraji přibývá sdílených chovů slepic, brzy jich bude deset



image

V městské části Jablonce nad Nisou s příznačným jménem pro chov slepic Kokonín se letos na jaře objevil ohradník s kurníkem a 35 slepičkami. „Na Jablonecku máme chovy dva, ten druhý je u přehrady,“ vysvětluje zvědavé kolemjdoucí Zuzana Tománková, která je členkou obou chovů a další pomáhá zakládat. V současnosti vznikají nové chovy v Janově nad Nisou, na Dolině v Bedřichově a v libereckém Horním Hanychově.


Nápad chovat slepice společně se vylíhnul v hlavě farmářce z Klokočí, Anně Hudské. Aby mohla realizovat projekt komunitní zahrady v Turnově, založila spolek ZaZemí. Společné hospodaření na zahradě v Nudvojovicích a na poli v Klokočí přináší už po několik let šťavnaté plody, spolek navíc pořádá gastronomické a kulturní akce a nabízí ekovýchovné programy pro děti. Právě na komunitní zahradě v Nudvojovicích vznikl i první sdílený chov slepic. 



Slepice k trvale udržitelném zemědělství patří. Kypří půdu, vyžírají hmyzí škůdce, hnojí. Navíc chovatelům dávají vajíčka a péče o ně je velmi nenáročná. A protože touhu po domácích vajíčkách mají i lidé ve městech, vznikají další sousedské chovy slepic.  Na začátku se domluví několik rodin a hledají vhodný pozemek, což bývá nejtěžším úkolem. 


Nejvíce se zatím osvědčilo slepice chovat u soukromníků, třeba za protislužbu jako je sekání trávy. „Když si vyhlídneš pozemek města, připrav se na byrokratické martyrium,“ upozorňuje Zuzka. Se stavbou kurníku stejně jako se samotným chovem slepic vám pomůže spolek ZaZemí. Anna Hudská dokonce za tímto účelem sepsala informacemi nabitý a o vtipy obohacený Slepičí manuál (ke stažení zde). V něm se dozvíte, co všechno budete k chovu potřebovat, čím slepičky krmit, ale i co si počít se čmelíky (agresivní roztoči, pozn. red.). Užitečné shrnutí nabízí podcast, ve kterém Anička shrnuje to nejdůležitější k založení chovu.




Já sama jsem členkou jedné takové sousedské skupinky. Po přečtení článku v novinách o spolku ZaZemí jsem se pro sdílené chování slepic nadchla, kontaktovala Zuzku, která spoluzakládala oba jablonecké chovy, navštívila Aničku v Klokočí a jala se shánět lidi, kteří by do toho šli se mnou. Těch bylo nakonec tolik, že to vydalo hned na dva chovy. V Janově o minulém víkendu postavili kurník, my se do práce pustíme za týden na Dolině. Navštívili jsme kokonínský chov, kde nám jeden ze stavitelů předal cenné zkušenosti a na Snídani ve slepičárně, kterou tam nedávno uspořádalo naše uskupení Pro KRAJinu, jsme dostali spoustu cenných rad a motivovali se ochutnávkou čerstvých vajec od šťastných sdílených slepic z Českého ráje.


A jak tedy takový chov funguje? Ideálně se o slepičky chodí starat sedm lidí, potažmo rodin, každá jeden den v týdnu. Snůšku si bere vždy ten, kdo má zrovna službu. Je to nenáročné. Stačí slepicím pokaždé dolít vodu, dosypat krmivo a posbírat vajíčka. Jednou týdně se jim čistí kurník, takže tahle nejtěžší část péče vychází na každého člena spolku jen jednou za sedm týdnů. „Jsem nadšená z toho, že už nemusím vyhazovat šlupky a zbytky jídla a do popelnice. Slepičky ho milují a přeměňují tak odpad na vajíčka“, pochvaluje si Zuzka. Díky elektrickému ohradníku, který odrazuje lišky a kuny, se nemusejí slepice večer zavírat do kurníku. Elektřinu vyrábí solární panel, do sudu je svedená dešťová voda ze střechy. K chovu patří také kompost na seno s trusem, které se časem promění na cenné hnojivo. Celý chov je tak energeticky i finančně nenáročný.

Nadšené jsou z opeřenců nejvíc děti. Pozorují je, hrají si s nimi, krmí je a vybírají vajíčka ze slámy ve snášedlech. Učí se tak pečovat o živé tvory, navíc o hospodářská zvířata, což si v dnešní době děti z města nemají moc šanci zažít. Pro dospělé je sousedský chov zase unikátní příležitostí se lépe poznat, jak mezi sebou tak každý sám sebe.  Anička, Zuzka i já věříme, že budoucnost je ve sdílení a ve spolupráci. Přestože tady jde jen o hejno vypelichaných slepic, musíme překonávat řadu překážek, což vnímáme jako přípravu na možné nesnáze mnohem většího či celospolečenského rozsahu.


A aby těch pozitivních aspektů sdílených chovů bylo ještě víc, jedná se o slepice, které spolek ZaZemí vykupuje ve chvíli, kdy se jich velkochovy a další majitelé zbavují a posílají je na jatka. Což je už po pouhém roce života. Nejenže těm opelichaným chuděrkám dáme šanci prodloužit si život ve volném výběhu, ale zároveň upozorňujeme veřejnost na neetické zacházení se slepicemi v klecových chovech a ukazujeme, že se lze k vajíčkům dostat i jinak. Zbědovaným slípkám do třech měsíců doroste peří, bílé hřebínky jim zčervenají a snáška stoupne. Hejno 35 až 50 slepic tak nese v průměru 20 vajíček denně. Jestli vás projekt sousedských chovů nadchnul a rádi byste se zapojili, napište na [email protected]


Autorka článku: Vlaďka Drábková


nejnovější články
image

Josef Šedlbauer: Musíme to překlepat, a využít koupený čas k zásadním změnám

Rozumím tomu, že jste po včerejším oznámení opatření naštvaní, unavení, znechucení nebo vystrašení z toho, kam spějeme.

Více
image

Ovocné aleje i Sad zrození: přidejte se k sázení!

Pomozte sázet nové aleje ovocných stromů, ať máte za deset let kam chodit na rande nebo na procházku s dětmi.

Více
image

182 miliard pro budoucnost

Peníze na obnovu země po pandemii můžeme využít k uzdravení krajiny i českého školství. Současný vládní návrh není dobrý.

Více