"Když se do České republiky blížila koronavirová pandemie, řekli jsme si s několika kolegy na liberecké univerzitě, že je potřeba pomoci aspoň zdravotníkům v okolí, kterým scházely ochranné pomůcky. Do pár dnů jsme rozběhli výrobu nanoroušek. Zároveň si lidé začali doma šít látkové roušky a bylo jasné, že pro ně nadlouho půjde o jedinou dostupnou ochrannou pomůcku. Napadlo nás, že by se její účinnost dala zvýšit použitím filtru. Nápad na roušky s filtrem se ujal a valily se na nás tisíce žádostí o filtry. Bylo mi jasné, že filtrů z nanovlákna není možné vyrobit ani zlomek potřebného množství. Takže jsem obvolával a přesvědčoval firmy, které mají zařízení použitelné na výrobu filtračních materiálů, až jsem se s jednou z nich dohodl. Pomohli jsme jim s technologií, certifikací, distribucí, odpovídali jsme na tisíce zpráv a otázek – a do dvou týdnů byly levné, účinné a masově vyráběné filtry v prodeji," vzpomíná Josef Šedlbauer, lídr kandidátky Pro KRAJinu, na náročnou výzvu korunovanou úspěchem.
V nouzi si musíme být schopni pomoci sami
V případě strategických komodit není možné spoléhat se jen na dovoz. Je to nespolehlivé, drahé a mohou nastat situace, kdy se na nás prostě nedostane. Neznamená to uzavřít se před světem a za každou cenu si všechno vyrábět doma. Musíme být ale schopni se v případě nutnosti rychle přeorientovat na soběstačnost. Filtrační materiály pro výrobu ochranných pomůcek jsou jeden z příkladů.
Bez čeho se neobejdeme
Ty hlavní věci, ve kterých si musíme zachovat kapacitu pro soběstačnost, jsou voda, potraviny a energie. Dostatek vody a kapacita země na potravinovou soběstačnost přímo závisí na stavu krajiny. Proto musíme dát krajinu do pořádku. Rychle a na co největší ploše jí pomoci, aby dokázala zadržovat víc vody, neztrácela se z ní úrodná půda a pestrost, díky které může odolávat výkyvům.